převzato z
       Průvodce sbírkami Národního musea v Praze II.(Národopis),Praha 1932
       od D.Stránské
 

                                  VZNIK NÁRODOPISNÉHO MUSEA

S mizející rázovitostí venkova a s rostoucím zájmem o lidovou kulturu souvisí vzrůst
národopisného studia. U nás národopisný ruch vyrůstal od počátku z národnostních
poměrů a ze snah o národnostní probuzení, při čemž se uplatňoval v prvé řadě zájem o lidovou tradici, písně a podání. Interes o materielní kulturu a vnější byt lidu posílen byl
zejména za národopisné výstavy Českoslovanské, pořádané v Praze r. 1895 na návrh
ředitele Národního divadla F. Šubrta, z níž vzešlo i Národopisné museum. Ačkoli již dříve někteří spisovatelé věnovali zájem lidovým krojům a životu lidu po všech stránkách, byly to přípravy k národopisné výstavě v četných odborech, které povzbudily a posílily národopisnou práci. Tehdy pomocí národopisných odborů po venkově byl získán velmi hojný materiál ze všech končin československých zemí a možno říci, že v poslední chvíli byl zachráněn před zánikem. Část jeho po výstavě vrácena byla do jednotlivých krajů místním museím, k jejichž založení často daly výstavní odbory popud, část zůstala však v Praze jako základ Národopisného musea, které bylo výstavním výborem založeno. Sbírky, v Praze ponechané, byly bezprostředně po výstavě instalovány v prozatímních místnostech v paláci hr. Sylva-Tarouccy na Příkopech péčí a vedením prof. L. Niederla a již 15. května r. 1896 byly otevřeny veřejnosti. Správy musea ujala se nově založená Společnost národopisného musea, později přezvaná Národopisnou Společností Českoslovanskou. První těsný útulek, který byl museu na 10 let propůjčen, již po několika letech bylo možno zaměniti novým, když r. 1901 laskavostí města Prahy a Smíchova byla museu propůjčena za uznávací činži vila v zahradě  Kinských. Do této rozsáhlejší budovy, ve které je museum umístěno doposud (celkem 22 síně), byly sbírky přestěhovány během r. 1902 a 15. května r. 1903 po nové instalaci, jíž se zúčastnili arch. V. Roštlapil (zachovávaje návrh arch. Plečnika), prof. J. Jakubec, prof. L. Niederle, vládní rada J. Stibral, M. Vanklová a K. Štapfer, byly odevzdány veřejnosti.
Nové místnosti však záhy přestaly stačiti, takže mnohem větší díl sbírek musí býti uložen ve skladištích a ve skříních, neboť základní sbírky se soustavně po všech stránkách doplňovaly, až se zmnohonásobily. Když pak šlo o to, otevříti další samostatné musejní oddělení, t. j. důležité oddělení zemědělské retrospektivy a lidových zaměstnání, které vybudoval prof. J. Jakubec, bylo nutno získati pro ně novou budovu. I tu vyšly rady města Prahy a Smíchova vstříc a propůjčily pro sbírky zadní samostatnou část  budovy u vchodu do zahrady Kinských, která později po patnácti téměř letech byla Zemědělskému museu věnována celá. Místnost bylo nutno nákladně adaptovati, ale již na jaře r. 1908 byly sbírky zemědělské, lidového nářadí, lovu, textilnictví, včelařství, mlékařství atd. zároveň s velkou sbírkou modelů staveb instalovány a otevřeny, tvoříce první museum zemědělství a lidové technologie v Rakousku. Před budovou umístěn byl ještě model včelína, dvou studní, kolny a dvou zahrádek. Správu obou oddělení vedla Společnost Národopisného musea, sledující vědecké cíle jak při doplňování sbírek (zvláště za vedení prof. K. Chotka), tak i vydáváním publikací. Národopisné museum bylo tak zabezpečeno odborně, nikoli však finančně, neboť Společnost udržovala ústav namnoze jen z členských příspěvků a subvencí. Za války, kdy poklesla kupní síla peněz, rozpočet vzrostl několikanásobně, zatím co příjmy nestoupaly. Z malých subvencí, kterých se Společnosti dostávalo, nebylo lze ani honorovati síly ani udržovati budovu, tím méně doplňovati sbírky. Společnost musea, tísněna tímto neutěšeným stavem, obrátila se na Zemský správní výbor, nabídnuvši mu dne 7. listopadu 1921 své lidopisné sbírky s veškerým museálním zařízením. Kroky k pozemštění Národopisného musea došly pochopení u referenta, přís. K. St. Sokola, takže dne 12. dubna 1922 bylo usnesením zemského správního výboru schváleno převzetí sbírek Národopisného musea do zemského majetku a personálu do zemských služeb. Tím splynuly sbírky Národopisné společnosti s lidopisnými sbírkami, které byly shromážděny v bývalém Zemském museu již od dob jubilejní výstavy péčí jmenovitě prof. Kouly, který při svém oddělení archeologie založil „selskou síň" s vybranými ukázkami lidového umění. Po převzetí Národopisného musea českoslovanského Národním museem spojeny byly obě velké sbírky v budově v zahradě Kinských za ředitelství Dra V. Fabiána a některá oddělení přeinstalována, sbírky pak neustále hojně doplňovány. V r. 1929 připojen byl k museu ještě dřevěný kostelík karpatoruský, který byl přenesen z Medvědovců u Mukačeva a v zahradě Kinských postaven. Po úmrtí řed. dra V. Fabiána, který museum zvelebil po umělecko-historické stránce, jmenována jest správkyní dr. Drahomíra Stránská (od r. 1932). Jiný osud určen byl druhému oddělení bývalého Národopisného musea, totiž oddělení zemědělské retrospektivy. Bylo svěřeno Cs. Zemědělskému museu, v rámec jehož činnosti zapadalo. Zemědělské museum, rozvíjejíc se velkoryse v ústav celostátní se zemskými odbočkami, spočívající na rozsáhlé organisaci, přijalo péči o retrospektivu ve svůj program.
Národopisná společnost, zabezpečivši budoucnost cenných a bohatých sbírek, které
shromáždila, věnuje se vlastnímu poslání vědeckému a publikačnímu, vydávajíc vědecký časopis Národopisný Věstník Českoslovanský, etnografickou encyklopedii o
 jednotlivých krajích Národopisný Soupis Českoslovanský, sbírku příruček Národopisná
 knihovna a j. Sbírky Národopisného musea rozděleny jsou v několik oddělení a vystaveny jsou podle těchto skupin:
      Obydlí lidu a jeho zařízení.
      Lidové obyčeje a víra.
      Ozdobné výrobky dřevěné, kovové a j. Lidové malby.
      Keramika.
      Kroje a výšivky.
Kromě toho patří k museu dřevěná zvonice z Valašska a dřevěný vyřezávaný a malovaný kříž z Dolních Bojanovic u Hodonína, umístěné za budovou musejní, kamenná boží muka, darovaná museu obci Zižkovem, postavená u horního rybníčku, a dřevěný kostelík sv. Michaila, přenesený do zahrady Kinských z Medvědovců u Mukaceva v Podkarpatské Rusi.

Národopisné oddělení Národního muzea v letech 1938–1948
Klára Woitschová